Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

sobota 30. srpna 2014

Seriál Emma Approved potvrzuje zajímavost vlogového formátu seriálů

Zajímají vás neobvyklé seriálové nebo filmové počiny? Pak by vám rozhodně neměla uniknout Pemberley Digital, společnost produkující "timeless stories in innovative ways". Začali adaptacemi příběhů Jane Austen (Pýcha a předsudek, Emma, Sanditon), ale v současnosti běží také jejich verze Frankensteina. Nebudu lhát, všechno to nestíhám sledovat - takže pojďme se teď bavit hlavně o Emmě.

pátek 22. srpna 2014

Karel Čapek, O knižním umění: O ošklivých knihách a nekulturních čtenářích


   Knižní konzument dneška potřebuje knih jen k tomu, aby jimi ukojil svůj literární hlad; pak nejsou mu ničím více než papírem.
   Dnešní čtenář je podoben jedlíkovi z nejnižších vrstev, jenž se stejnou chutí poslouží si z plecháče, z mastného papíru nebo ze špinavé dlaně. Lhostejno, z čeho jí: jen když jí. Jak kniha vypadá, jak upravená číše, z níž píti bylo mu dáno, neleží v jeho zájmu.
   Toť úpadek čtenářského umění, hanebná krída vkusu devatenáctého století, literární žravost neštítící se nejošklivějšího servírování.
Kritika knižní kultury v jazyce, který považujeme za vrchol krásné češtiny, a z pera spisovatele, který (alespoň podle mě) představuje vrchol české literatury. Opravdu mě překvapilo, když jsem tento text našla v souboru O umění a kultuře I, který představuje souhrn Čapkovy novinářské tvorby z let 1907 až 1918. Takto vytržený citát působí jako ono věčné nadávání a vzdychání, že dříve bylo líp. Pokud byste ale četli dál, zjistili byste, že kritika knižní kultury Čapkovi slouží hlavně jako předehra k pochvale některých vydavatelů, kteří se vrací k poctivému, uměleckému ztvárnění knih.   
  Dobové chválení jednotlivých malířů a vydavatelů pro nás ale není tak zajímavé jako kritika knižní kultury jeho doby. Nejdřív vyzdvihuje způsob, jakým národy v minulosti dbaly na úpravu knih, a pak píše o své současniti, že:
Nyní, když ochabl zájem o vše půvabné a umělecké, ochabl i zájem o uměleckou knižní výpravu. Dnešní knihy jsou potištěné papírové hadry - určené méně pro bibliotéky než pro klozety, ničemné svazky papíru, hanebná knižní fabrikace beze všech uměleckých nároků.
Nevím, jak vy, ale já před sebou při čtení tohoto textu vidím pulty knihkupectví zaplněné paperbackovými vydáními knih. Musím přiznat, že na paperbacky nemám úplně vyhraněný názor - jako člověk, který s sebou knihy bere všude, oceňuji jejich lehkost a skladnost. Na druhou stranu, sice bych si v paperbacku přečetla třeba knihu od Meg Cabot, která se zhltne na posezení, ale u těžší, hodnotnější četby dávám přednost poctivé vazbě. Pořádné pevné desky a příhodný design prostě podpoří dojem z knihy. Paperbacky silně zavání onou "hanebnou knižní fabrikací"...
Hanebná knižní fabrikace dnešní doby


Ilustrace jako obrazy trhových písničkářů

A ještě jedna poznámka o ilustracích, které Čapek kritizuje:
Neboť naše hodné, naše dobrosrdečné publikum žádá si ilustrací, jež komentují text stejně naivně jako informační obrazy trhových písničkářů.
Tedy, to je úplná kritika principu "dejme zákazníkovi, co si žádá"! Čapek očividně není příliš velkým zastáncem toho, aby trh produkoval podle poptávky... U této věty si navíc vždycky s pobavením vzpomenu na laciné obaly knih z červených knihoven, ke kterým se ilustrátoři očividně nepřiblížili ani na kilometr: jejich "informační obrazy" představují lidi s jinak barevnými vlasy, jinou postavou a vůbec velmi odlišné typy od hrdinů samotných knih. 


V citování Karla Čapka bychom tu mohli pokračovat do nekonečna. Uzavřela bych to tím, že jsou stále aktuální nejen jeho knihy a scénáře, ale i novinové sloupky - a to je podle mě vrchol umění.    

Jak moc se mi kniha líbila:

 
 



  


středa 20. srpna 2014

Tourism Forever: Cesta do Čapkovy Anglie kontrastů

Začetla jsem se do Čapkových Anglických listů, abych zjistila, jaký názor má můj oblíbený autor na moji oblíbenou zemi. Od dob, kdy Čapek cestoval po Spojeném království, se toho očividně hodně změnilo - i když podle toho, co píše, jsme se změnili spíš my Češi než Angličané.

Nechte se nalákat na výlet! 

Destinace: Spojené království.
Průvodce: Karel Čapek.
Čas: rok 1924.
Místo setkání: původně sloupky pro Lidové noviny, dnes v kniží podobě.
Náplň cesty: Břitký a zábavný pohled na všechno anglického od trávníků, jídla a anglické neděle po Londýn, Angličany a politiku.

Pohled novináře

Snad nejpřekvapivější pro mě bylo, jak kriticky tuto zemi vidí. Musím přiznat, že jsem nečetla jeho další cestopisy, takže zatím nemůžu srovnávat s jeho vztahy k dalším zemím.
Anglie je pro Čapka ze všeho nejvíc zemí velkých kontrastů, což je postřeh, který i po devadesáti lety nelze než podepsat:
Je nejkrásnější a zároveň nejošklivější ze všech zemí, které jsem kdy viděl. Vyvinula nejhroznější moderní industrialism a přitom uchovala nejpůvodnější bukolický život. Je nejdemokratičtější ze všech národů a přitom má v úctě nejstarší přežitky aristokracie. Je zároveň puritánsky vážná i dětinsky veselá. Má v sobě nejvíc tolerance a zároveň nejvíc předsudků. Je nejsvětovější ze všech států, ale přesto nejméně zbavená lokálních a
provinciálních citů a zájmů. Její obyvatelé jsou neobyčejně plaší a zároveň neobyčejně sebevědomí. Spojují v sobě maximum osobní svobody s maximem loajality. Anglický život je utkán ze střízlivého common sense a z iracionalismu Alicina světa divů. A tak dále. Anglie je země paradoxů; proto zůstává zemí tajemnou. 
Země kontrastů z mého pohledu: romantická katedrála v Bathu...


... a kostel s věží jako továrna v Birminghamu, kde vyrůstá z industriální zástavby.

Krásná příroda, zklamání z Baker Street 

Čapek na Anglii obdivuje její majestátní stromy i přírodu (která je podle něj ale hanebně málo obdělávaná), zatímco očividně nesnáší ruch Londýna. Krásná, nedotčené vypadající krajina přetrvala, ale Londýn je dnes podle všeho dost jiný, i když iritující dopravní zácpy zůstávají. Následující situace by se mu dnes rozhodně nestala:
  Ovšemže jsem se byl podívat na Baker Street, a vrátil jsem se strašlivě zklamán. Není tam ani stopy po Sherlocku Holmesovi; je to bezpříkladně počestná obchodní ulice, jež nemá vyššího cíle než ústit do Regent’s Parku, což se jí po dlouhém úsilí téměř povede.
Čapek ve dvacátých letech tedy přišel o možnost zaplatit nehorázné vstupné za prohlídku muzea Sherlocka Holmese a odnést si předraženou napodobeninu jeho čepice. Ovšem už se nevyhnul zevrubné prohlídce katedrál, všemožných muzejí i hradů. Tourism forever.


Zdvořilí, uzavření, za všech okolností angličtí

Snad nejvíc zarážející pasáží je pro mě ta, kde mluví o Angličanech. Nejdříve vyzdvihuje jejich zvyk být "angličtí" za každých okolností, v čemž vidí neschopnost přizpůsobit se jiným zvykům a národům, být prostě vždycky jen Angličanem:
Tento národ mořeplavců, cestovatelů a kolonistů nedovede vykročit z Anglie; veze ji s sebou, ať jede na rovník, nebo na severní pól. Nikdy se nedovede přiblížit k jiným národům a k jejich životu. Je kosmopolitou potud, pokud v tomto vesmíru jsou anglicky mluvící sklepníci, anglické golf-grounds, anglická snídaně a pokud možno anglická společnost.
Angličtí za všech okolností
Pokračuje pak popisem anglické uzavřenost, která je pro mě z dnešního pohledu velmi úsměvná:
Ve voze se mnou seděl jeden muž, ale nepodíval se na mne a vůbec se se mnou nedal do
řeči a nepočal se vyptávat, kam jedu a co tam chci./.../ V té zemi mají lidé zvyk mlčet a neradi se seznamují. Ale když jsem chtěl vystoupit z vlaku, vstal ten muž a pomohl mi s mými zavazadly, aniž na mne promluvil nebo se na mne jen podíval.
Pokud můžu soudit, tak Angličané, které jsme my potkávali ve vlacích, tak úplně nemluvní nebyli. Zvlášť starší generace se mezi sebou ráda dávala do řeči. Z tohoto pohledu se obávám, že jsme se od Čapkovy doby stali síše my částečnými Angličany: bez očního kontaktu a řečí s cizinci se obejdeme, ale bez pomoci ostatním většinou také.

Ať už máte na Anglii a Angličany jakýkoliv názor, číst Čapkův pohled je velmi zábavné. Když už nic jiného, doporučuju přečíst si kapitolu o Hyde Parku. Anebo prostě namátkou otevřít Anglické listy a začíst se. Zábava zaručena.

Jak moc se mi tenhle cestopis líbil:

 

Připomínám, že kompletní dílo Karla Čapka je ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha.   

  

sobota 16. srpna 2014

Pár poznámek k Batman V Superman movie

Zdá se vám, že je na tomhle blogu trochu přebatmanováno? Tak to máte pravdu. Je to hlavně proto, že mám tohohle komiksového hrdinu fakt ráda. Batmana není nikdy dost. Tedy... až na vzácné chvíle. Třeba ty, kdy se ho chystají dát v podobě Bena Afflecka do filmu se Supermanem.

Ano, přesně tak. Z představy filmu Batman V Superman: Dawn of Justice jsem poněkud rozpačitá. Nový teaser moji nechuť ještě zvětšil. Posuďte sami:
Co konkrétně mi leží v žaludku? Shrnu to do pár bodů.
1. Ben Affleck.
Má to těžké, to nepopírám. A taky nepopírám, že bych nebyla pro roli Batmana nadšená žádným hercem, který se nejmenuje Christian Bale. (Protože, řekněme si to narovinu - Bale byl prostě nejlepší.) Nemám nic proti Affleckovi v romantických komediích. Ale to, co předvádí v teaseru, mi připadá jako parodie na Bruce Wayna, a to ještě jenom proto, že vím, že to má být Bruce Wayne.

2. Zápletka.
Máme teaser, máme obsazení - ale netušíme, o čem ten film bude. Má se v něm objevit Wonder Woman (což je fajn) a snad i další hrdinové z League Justice. Snad aby nezůstali pozadu za Marvelem. (Pozdě, už jsou sakra pozadu...). Ale o co tam má jít? Možná mám být kvůli nedostatku informací napnutá, ale jsem jedině napružená.
Takže, jak chtějí do příběhu narvat vedlejší (ale důležité) postavy, jako je Jim Gordon nebo třeba Lois Lane? A hlavně - proč má Batman bojovat se Supermanem? Mám svoji malou teorii, která říká, že proti Supermanovu v této poslední verzi s obličejem Henryho Cavilla má chuť bojovat každý. Ale mám tušení, že to nebude ten důvod. Čímž plně navazujeme na další bod:

3. Superman, verze Man of Steel.
Poslední verzi Supermana prostě nemám ráda. Ten film mě vytáčí. Bere se až příliš vážně - a u létajícího chlápka ve směšném červeno-modrém oblečení to působí divně. Mám ráda Supermana v podání Christophera Reeva, který je tak hezky staromódní a kterého - možná spíš díky časovému odstupu od natočení - bereme s rezervou. Man of Steel je neustále vážný, má patriotické řeči a na mě působí jako karikatura. Film Man of Steel byl pravděpodobně záměrně točený v duchu Temného rytíře, ale tyhle dvě postavy jsou příliš jiné a jejich příběhy musí mít jinou atmosféru... 

Takže to byly zhruba moje důvody, proč nehodlám jít do kina na Batman V Superman movie. Třeba mě ještě dalším trailerem přesvědčí, abych změnila názor: Premiéra je naplánovaná na březen 2016, takže času mají opravdu hodně. Možná až moc na to, aby začali vypouštět teasery a dráždit fanoušky, kteří by si rádi uchovali představy založené na Nolanově trilogii.

(A slibuju, že začnu psát taky o něčem, co se netýká Batmana. Opravdu začnu!)

pátek 15. srpna 2014

Seriál Gotham už se blíží!

Premiéra seriálu Gotham je v televizi Fox naplánovaná už na 22. září. V minulém článku jsem psala o tom, jaký má být děj a co od tohoto seriálu čekat. Teď je snad ta správná doba podívat se na další videa, která televize Fox pustila do éteru.

Gotham - First Look
Zatím nejzajímavější zveřejněné video je mixem ukázek a rozhovorů s producenty a herci. Samozřejmě je plné poplácávání se po zádech, jak dobrou věc točí a jak by diváci neměli minout ani jeden díl. Přesto ukazují pár zajímavých nových scén a dávají víc nahlédnout do stylu, v jakém se bude seriál odehrávat. Vypadá to, že v prvních epizodách budou postupně představováni gothamští záporáci a ti se pak budou v průběhu dílů vyvíjet. Jenom se děsím toho, aby celý seriál nedopadl jako Once Upon a Time, který jsme nedávno definitivně přestala sledovat. Tedy seriál, který má sice dobrou výchozí zápletku a prostředí, ale pak na sebe nabalí tolik postav, že jejich příběhy nestačíte sledovat, protože se podivně zamotávají a příběh jedné postavy pokračuje deset epizod po tom, co začal. Nejen že je to složité na sledování, ale navíc pro diváka čekání na jeho oblíbené postavy nestojí za přetrpění zápletek jiných hrdinů. Tak snad bude Gotham lepší...   


 Fish Mooney:  All Hail The Queen
Další video ukazuje postavu, která je v tomto Batmanovském světě spíš neznámá, ale zatím vypadá jako jedna z těch zajímavějších. Fish Mooney (Jada Pinkett Smith) vlastní noční klub a je jednou z nemilosrdných šéfů podsvětí.Vypadá to tedy, že přestože pro nás známější postavy jako Catwoman nebo Poison Ivy jsou stejně jako Bruce Wayne ještě děti, seriál bude mít svou silnou ženskou postavu.

 A další trailer...
... pro opravdu natěšené fanoušky světa DC Comics. Většina scén už byla v předchozích trailerech.

Takže doufám, že se těšíte aspoň tak jako já a dáte tomuhle seriálu šanci!


 

středa 6. srpna 2014

Po stopách Jane Austen? Jedině do Chawtonu

Jste fanoušky (nebo spíš fanynkami) knih Jane Austen? Chcete se vydat po jejích stopách? Jedním z prvních míst, které vás asi napadne, je Bath - město, o kterém ve svých knihách často psala jako o společenském centru, kde byly dívky uváděny do společnosti. Ovšem pozor: Bath je nádherné město s úžasnou atmosférou, které ale Jane Austen neměla ráda. Nenechte se mýlit všemi těmi turistickými atrakcemi spojenými s její osobou, na které v Bathu můžete narazit. Za dob Austen se podoba Bathu teprve utvářela a bylo to hlučné, rušné místo plně nedostavěných domů a neopravených cest. 

Austen podle všeho preferovala klid na vesnici, kde se také mohla nerušeně věnovat psaní. Přesně takové místo představuje Chawton - vesnice, kde strávila posledních osm let svého života. Za tu dobu napsala nebo vydala svá hlavní díla.

Dům v Chawtonu
Místo zakleté v čase
Řekněme to rovnou: z pohledu turisty je Chawton tak trochu konec světa. Pokud to zrovna není jedna ze zastávek vašeho zájezdu s vlastním autobusem, pak bude jenom snaha dostat se do Chawtonu malým dobrodružstvím. Já jsem absolvovala cestu z Bathu, který se podle mapy zdá být celkem blízko, ale stejně strávíte necelé tři hodiny cestou vlakem, třemi přestupy a pak chůzí z nějbližšího městečka jménem Alton.  Na druhou stranu musím říct, že se ta cesta vyplatila: v Altonu konečně objevíte tu správnou odbočku, projdete pod mostem - a jste najednou jako kouzlem v Chawtonu, místě, kde se zastavil čas. A to doslova.
Z normálního anglického městečka, jakým je Alton, se ocitnete ve vesničce s doškovými střechami, starými domy, anglickými zahrádkami a polem, kde hrají bíle oblečení muži kriket. Něco více anglického si těžko umím představit. 

Součást domu Austenů
Takový chudý domek
Jane Austen domek v Chawtonu považovala za spíše skromné sídlo. Tedy, abychom tuto skutečnost uvedli na pravou míru: mělo několik budov (včetně hospodářských) a počet pokojů, který bychom za skromný rozhodně nepovažovali.
Dům je zachovaný v původním duchu, s vystaveným oblečením, dopisy, dobovým nábytkem. Navíc tu uvidíte krásné ilustrace z jejích knih a občas i poznámky o souvislostech mezi životem autorky a dějem jejích knih (zvlášť velká inspirace vlastním životem je zmiňovaná u knihy Mansfield Park). Pokud máte chuť, můžete posedět v knihovničce a začíst se do jejích knih nebo si sednout v zahradě domku. Dámy si můžou vyzkoušet šaty z té doby. Tedy, neodolala jsem a vyzkoušela klobouk, ale turistky chodící po domě a okolí v georgiánských šatech, to bylo trochu divný.




Krátce řečeno - to místo je ráj pro čtenáře (čtenářky) Jane Austen. Autobusy jich tam vyklápějí desítky každých pár minut. Ovšem pokud se do těch míst vydáte, velmi doporučuji nejet se zájezdem. Unikne vám pak hodně z krásy vesnice, která je nádherně zachovalá a zajímavá i pro lidi netknuté obdivem k Austen. Nejspíš si nebudete mít čas sednout do roztomilé, kýčovité kavárny naproti domku. Přijdete o velkou část atmosféry - a to by byla škoda.
Anglický venkov a kriket

                                
Psací stůl Jane Austen



    

úterý 5. srpna 2014

Citát týdne: Terry Pratchett, Národ

"Věříte v Ima, pane?" zeptal se chlapec.
"Aha, obvyklá otázka. Konečně jsme k tomu došli. Mau kdysi řekl, že Imo nás učinil dost chytrými, abychom přišli na to, že neexistuje."
Terry Pratchett, klasik současné humoristické fantasy literatury a autor geniálního humoru. Jeho nejznámějšímu knihami jsou samozřejmě ty z cyklu Zeměplochy, kterých už je čtyřicet. Ne, nikdy nepochopím, jak někdo může napsat tolik knih, které si navíc drží velmi vysokou úroveň a překypují inteligentními vtipy, jež vždycky fungují.

Výše napsaný citát je z knihy Národ, která stojí mimo sérii Zeměplochy. Jde o milý příběh kluka z "přírodního národa" nedotknutého civilizací a dívky dotčené civilizací až hodně, která ztroskotá na jeho ostrově.Asi si umíte představit, že v takovémto střetu kultur nebude nouze o humor. 

Proč ale právě tento citát? Mám pocit, že krásně ilustruje Pratchettův smysl pro humor. Lehká absurdita, satira na běžné situace a obyčejné rozhovory dovedená do extrému. Druhým důležitým rysem jeho humoru je podle mě laskavost, s jakou se dívá na svět a na svoje hrdiny, kteří jsou všechno, jenom ne dokonalí (ale to je na nich právě krásné).   

Co dodat? Pratchett se v Citátech týdne určitě neobjevuje naposledy. A nemůžu nepřidat z knihy Národ ještě jeden úryvek: 
Co měl vlastně člověk dělat s dívkami? Když jste byli chlapec, měli jste se od nich držet dál, ale Mau slyšel, že jako dospělý muž dostane úplně jiné pokyny.

Jak moc se mi Národ líbil: