Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

sobota 21. února 2015

Smutné loučení se seriálem The Mentalist

Tak, The Mentalist po sedmi sezónách skončil. Přejte mi upřímnou soustrast - strávila jsem s tímhle seriálem několik let a loučení je opravdu bolestné. V tomhle článku jsem se rozhodla udělat tečku za našim vztahem sepsáním třech nejhorších a naopak třech nejlepších věcí, které tenhle seriál přinesl.



 

 Tři věci, které si filmaři mohli odpustit

 

1. Svět po Rudém Johnovi?

 

Ukončit úspěšný seriál, který vynáší, je prostě problém. A filmaři většinou nemají dost soudnosti, aby tento krok udělali v ten pravý čas a zachránili tak povést seriálu. Přesně to je i případ Mentalisty. V páté sérii a na začátku šesté to bylo velmi, velmi kvalitní drama, které se točilo kolem honu na hlavního padoucha, sériového zabijáka Rudého Johna. Po ukončení téhle dějové linie se seriál ze dne na den změnil v soap operu zabývající se tím, jestli spolu ti dva (Patrick Jane a agentka Teresa Lisbon) teda nakonec skončí. Kvalita šla prudce dolů a sledovanost taky.



2. Nenormální policejní praktiky jako standard.

 

Zhruba první sérii až dvě detektivové bojovali se svým konzultantem Janem o to, co jako muži a ženy zákona můžou udělat a přes jakou hranici nepůjdou. Takové ty věci jako mučit někoho (nebo mu tím vyhrožovat), vloupávat se do domů nebo hrát hodně špinavé hry. Patrick Jane byl vždycky showman a vůbec mu nevadilo být za hranicí zákona, ale všichni ti detektivové, kteří se okolo něj za sedm sérií vystřídali, by ho měli hlídat. Ke konci seriál na otázky o adekvátnosti úplně rezignoval - a z nestandardních metod se (kvůli větší zábavnosti?) stala norma. Já vím, je to seriál - nikdy jsem to nebrala vážně. Ale mám pocit, že když něco takového lidem pořád tlučete do hlavy, tak to tam zůstane. A to je děsivé.  


 

3. Další americký konec.

 

Vím, že můj požadavek, aby americký seriál neměl „americký“ konec, je nereálný. A čekala jsem, že to skončí jedním velkým klišé ve stylu happy endu (když se to přihodilo i o několik úrovní kvalitnějšímu Newsroomu, u Mentalisty nic jiného ani čekat nešlo). Tvůrci asi chtěli fanouškům poskytnout dostatečnou satisfakci za to, že jim byli několik let věrní. A ano, užila jsem si to. Ale takovéhle servírování doslovných happy endů nakonec stejně vyzní trochu jako urážka divákovy fantazie.  



Top 3: Co mě na tom bavilo

 

1. Dobře napsané a zahrané postavy.

 

Tak jasně - Simon Baker v hlavní roli je sám o sobě dobrým důvodem, proč seriál sledovat, i když šla kvalita do háje. Jeho postava Patricka Janea byla zábavná, šarmantní a v případě potřeby správně nejednoznačná a rozervaná. Ale i další hrdinové mě bavili - Terese Lisbon jsem fandila jako šéfové drsné jednotky detektivů přes vraždy. I když bylo zábavnější, když s Janem bojovala, než když se pak dali dohromady. A pak tu byl agent Cho s kamennou tváří (většina jeho dějových linií bohužel vyzněla doztracena - hodně nevyužitého potenciálu), vtipně jednoduchý Wayne Rigsby a jeho vztah s agentkou Van Peltovou. Nový tým z FBI byl taky fajn, i když už trochu nastavovaně.

Agenti Cho a Rigsby

Agenta Lisbon má vše pod kontrolou. Kromě Janea.

2. Všechny ty mentální triky.

 

 Metody Patricka Janea jsou zábavné. Manipulace, hypnóza, dokonalé pochopení druhého člověka i s jeho motivací, historií a myšlenkami - to všechno vytvářelo velmi atraktivní kulisu pro detektivku. A je zajímavá představa, že by něčí mozek mohl takhle geniálně fungovat. Trochu nepochopení a nezvladatelní géniové jsou v módě (Sherlock, Castle, Lie To Me, House...) a i Mentalista se na téhle vlně vezl.


 3. Zápletka s Rudým Johnem  

 

Zápletka se sériovým vrahem Rudým Johnem (Red John) se vinula jako jednotící nit většinou seriálu a objevovala se, aby udržovala napětí a vyvažovala komediální díly. Neustále odkládání dopadení Rudého Johna vyvolávalo výborné napětí. 
Největší kvality seriál dosáhl, když vrcholil hon na sériového vraha Rudého Johna - respektive když nebylo jasné, kdo koho honí a jak daleko je Rudý John před detektivy. Tady se ukázalo, kam až jsou jednotlivé postavy ochotné zajít, zápletka byla propracovaná a od obrazovky se nebylo možné odtrhnout. Tyhle zlaté časy mi v hlavě zůstanou hlavě.



Byl to hezký čas strávený s jedním seriálem! Pořád si stojím za svým dřívějším článkem o tom, že je dobře, že se Mentalista nepovleče do dalších sérií. Je na čase jít dál.
Tedy, k další seriálové závislosti.
To dá rozum.



 

Jak moc se mi seriál líbil:



Jaké jsou vaše seriálové závilosti? A jaká největší loučení?





Zdroje obrázků:

4 komentáře:

  1. Oblíbený seriál mého otce :) Pár dílů jsem viděla, bylo to občas vtipné, herci jsou pohlední, ale nějak mě to nezaujalo. Možná to je dabingem, hlasy českých herců mi k seriálovým hercům nesedí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vtipné :) Řekla bych, že tenhle typ seriálu-detektivky buďto máš ráda, nebo ti to nic neříká... Český dabing mi nepřišel úplně hrozný (v porovnání s jinými seriály), ale taky už jsem zvyklá na originál.

      Vymazat
  2. Měla jsem ráda seriály Castle a Bones, první série byly skvělé, vtipné - to se mi moc líbilo, ale pak už jsem to přestala sledovat, začaly mě nudit. Neustále jedno a to samé. Takže co se seriálů-detektivek týče, tak už jsem asi přesycená a chtělo by to doporučení na něco nového, úplně jiného, např. The killing. Ale už na to vlastně nemám čas ani chuť, čtení je lepší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasné. Já u tohohle typu seriálů úplně vypínám, takže z tohohle hledika je tak nějak potřebuju :D Fakt je, že po pár sérií to vždycky vyčpí, začne být ohrané a nudné. Obdivuju filmaře, kteří dokážou skončit včas.

      Vymazat