V pátek zemřel Leonard Nimoy, legendární představitel Spocka ze seriálu Star Trek. Vyvolává to ve mně kupu protichůdných emocí. Tak zaprvé, obrovskou nostalgii po tomhle skvělém seriálu, spojenou s maličkou závistí svému naivnímu Já z doby, kdy jsem startrekovsé příběhy milovala. A za druhé naprostou nechápavost, jak jsem na TOMHLE mohla tak ujíždět.
Sledovali jste seriál Star Trek? Já ne. Tedy, nesledovala jsem ony původní, kultovní seriálové řady, které tolik ovlivnily televizní tvorbu a vůbec způsob, jakým přemýšlíme o žánru sci-fi. Pravda je, že jsem Star Trek četla.
Měla jsem velmi zajímavé období - zhruba okolo třinácti, čtrnácti let - kdy jsem četla naprosto všechno a byla jsem odhodlaná zkusit nejrůznější žánry. A tak jsem v knihovně narazila na soubory povídek sepsaných podle jednotlivých epizod Star Treku a ponořila jsem se do fascinujícího světa budoucnosti, ve kterém posádka vesmírné lodi Enterprise brázdí vesmír a zažívá nejrůznější fascinující dobrodružství. Těchto knížek jsem přečetla několik, úplně mě pohltily. Možná ve mě nźanechaly hlubší dojem, než kdybych sledovala seriál: Pro představivost jsou sci-fi povídky plné podivných planet a ne-lidských postav úžasným stimulem.
A já byla v pasti vesmírných příběhů.
Černá a bílá ve vesmíru
Přiznejme si to: Startrekovské příběhy jsou jedním z nejvíc šablonovitých děl, na které můžete narazit. To je obecně charakteristika sci-fi seriálů: dokládá to formát mojí pozdější seriálové závislosti Andromedy (jejímž duchovním otcem je producent Star Treku Gene Roddenberry) i nekonečné Hvězdné brány, kterou jsem tedy nikdy poctivě nesledovala.
Pokud se Star Treku týká, pan Spock (hraný Leonardem Nimoyem) byl vždycky nejzajímavější postavou - no, upřímně řečeno byl většinou jedinou zajímavou postavou, protože v sobě měl nejvíc uvěřitelné rozporuplnosti a taky se oproti jiným hrdinům vyvíjel v čase. Napůl Vulkánec a napůl člověk, věčně zaseklý mezi neúprosnou logikou a většinou dobře skrývanými emocemi. Spock byl největším tahounem seriálu a jeho hlášky jako „Fascinující!“ nebo „Live long and prosper!“ jsou kultovní. Postava Spocka se stala hlavním hybatelem děje i v novodobé povedené verzi Star Treku z roku 2009 (a méně povedeném sequelu z roku 2013).
Pokud se Star Treku týká, pan Spock (hraný Leonardem Nimoyem) byl vždycky nejzajímavější postavou - no, upřímně řečeno byl většinou jedinou zajímavou postavou, protože v sobě měl nejvíc uvěřitelné rozporuplnosti a taky se oproti jiným hrdinům vyvíjel v čase. Napůl Vulkánec a napůl člověk, věčně zaseklý mezi neúprosnou logikou a většinou dobře skrývanými emocemi. Spock byl největším tahounem seriálu a jeho hlášky jako „Fascinující!“ nebo „Live long and prosper!“ jsou kultovní. Postava Spocka se stala hlavním hybatelem děje i v novodobé povedené verzi Star Treku z roku 2009 (a méně povedeném sequelu z roku 2013).
 |
| Spock a jeho kapitán v nejnovější filmové verzi |
Fascinující budoucnost
Když se na svoje období Star Treku (a potom Andromedy) dívám zpětně, jenom kroutím hlavou. Jak jsem mohla tohle milovat? Šablonovité příběhy, černo-bílé rozlišení doba a zla a přimíchané prvky kolonializmu (pravidla o nezasahování byla většinou jenom k tomu, aby hrdinové měli o čem diskutovat) a mužského šovinismu (kapitán Kirk dostal v každém díle do postele jinou ženskou - tedy ne vždy ženskou v, ehm, lidském slova smyslu). A navíc realita, ve které se všechno řeší s pomocí násilí. Kdybyste mi takto popsali příběh, striktně řeknu, že to není nic pro mě.
Takže proč?! Nejspíš člověk v době dospívání potřebuje jednoznačně podané příběhy bez relativity, s pořádnou dávkou poselství typu „dobro zvítězí“. A výhled do budoucnosti, která bude slavná a velkolepá, morálně celkem oukej a hlavně plná velkých výprav a technických vymožeností. Tak nějak si to vysvětluju.
Vlastně jednou za čas startrekovský typ příběhů asi potřebujeme všichni: Již zmíněná nová verze Star Treku, režírovaná J. J. Abramsem, byla velkým hitem. Přiznávám, že mám pro první díl velkou slabost - nejspíš taky proto, že jsem vlastně všechny ty pro mě legendární postavy viděla poprvé „naživo“, a ještě se chovaly přesně tak, jak jsem si je představovala, a sypaly ze sebe svoje typické hlášky. Takže jsem autorům odpustila patetičnost a šablonovitost, ocenila jsem větší zapojení ženských hrdinek oproti původním verzím a užila jsem si celé úžasné dobrodružství. Kterého se mimochodem zúčastnil i výborný Leonard Nimoy jako starší verze Spocka. Ústřední roli hrál i v sequelu Into the Darkness z roku 2013: tenhle film byl silně vylepšený obsazením Benedicta Cumberbatche jako hlavního záporáka, a notně zhoršený příliš vyděračsky srceryvnými scénami, které nefungovaly.
 |
| Star Trek tehdy... |
 |
| ... a Star Trek dnes |
Ale stejně. Pusťte mi první tóny startrekovské znělky a jsem ztracená. Závan dálek, dobrodružství a totálního úniku z reality. A hlavně - výborné vzpomínky na velkolepou budoucnost.
Live long and prosper, drazí Trekkies!
Live long and prosper, drazí Trekkies!
Zdroje obrázků: http://www.infjs.com/forums/showthread.php?t=29683
Žádné komentáře:
Okomentovat