Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

úterý 7. dubna 2015

Přijměte pozvání k Umrlčímu tanci

Fantasy plné kouzel, mytických postav, historických narážek a velkých ideálů - to je kniha Daniela Tučky. Jste připraveni na jeden věčný Umrlčí tanec?




Existuje jeden prsten, který nechcete najít. Nebo možná chcete - záleží na tom, co od života čekáte. Pokud je vaším snem potkat Smrt v těle krásné blondýny a stát se královskou figurkou ve hře o vyhubení vašeho města, nad nímž pak (možná) budete vládnout, pak proč ne. 
Každá šachová partie ale má své bílé figurky a proti nositeli prstenu a Smrti se postaví jinak hluboce spící ochránci města. Tajemný Hodinář povolává krásnou čarodějku, vílu Meluzínu a extra silného františkána. A pak je tu klíčová figurka bílého krále, člověk, který nesmí podlehnout svodům Smrti. Partie může začít - a hraje se o město, ale i o celý svět, na život a na smrt.

Pokud čtete fantasy literaturu, konkrétně městskou fantasy, tahle knížka bude přesně pro vás. Musím přiznat, že jsem tento žánr už dlouho nečetla, i když jsem v jeho společnosti strávila spoustu krásných teenagerovských let. Na návrat jsem se proto dost těšila a knížku jsem si šetřila na velikonoční volno, kdy se do ní budu mít čas ponořit. Kdo aspoň občas nepotřebuje uniknout do jiné reality?

Žádná slaďárna

V tomto případě tedy nejde o žádnou pohádkovou zemi. Současnost se prolíná se středověkem, mrtvoly vstávají z hrobů a vlkodlaci ovládají podsvětí. Však jde taky o svět propracovaný a uvěřitelný, chytře poskládaný z nadpřirozených bytostí, mytické symboliky a reinterpretací dějinných událostí. Všelijaké narážky na jiná díla (například Pána prstenů) nebo dějinné události (vlkodlak bojující v elitní nacistické jednotce) posouvají Umrlčí tanec ze škatulky obyčejného fantasy příběhu na vyšší level.

Druhou silnou stránkou knížky je výborná práce s jazykem. Na to si potrpím a v tomhle případě jsem byla hodně spokojená. Každá postava má svůj styl řeči, podle kterého ji poznáte (liší se stavbou věty, použitím slov, mírou spisovnosti, vkládáním cizích slovíček nebo citací...). Navíc mě neustále příjemně překvapovala velká (a neobvyklá) slovní zásoba a bavily mě slovní hříčky. 

Co se týká zápletky, je trochu předvídatelná. Což nemusí být nutně na škodu: nepamatuju si moc fantasy, u kterých by mi nebylo jasné, jak to celé dopadne. Ovšem u archetypálních příběhů se souboji Dobra a Zla o žádnou nepředvídatelnost nejde: chceme si přečíst knížku o několika víceméně jednoznačných hrdinech v jednoznačném souboji, povzdychnout si nad tak trochu pozapomenutými ideály a nechat se přesvědčit, že Dobro určitě vždycky vyhraje, holčičko.  

Pokud mi tohle fantasy knížka poskytne, jsem spokojená. Tak jako u Umrlčího tance.

Jak moc se mi kniha líbila:

 

   

Žádné komentáře:

Okomentovat