Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

neděle 31. května 2015

Agents of S.H.I.E.L.D.: Správný prokrastinační seriál

Komiksoví superhrdinové jsou v kurzu a filmaři toho musí řádně využít. Marvel přišel se seriálem Agents of S.H.I.E.L.D., navazujícím na úspěch Avengers, a v marvelovské realitě se tak zabydlela jedna elitní skupina tajné organizace, která má chránit lidstvo před mimozemskými, nebo prostě divnými hrozbami.


neděle 24. května 2015

Putovní knihy: Co se předává (nejen) v rodině

Když přečteme dobrou knihu, snažíme se předat tajemství o její skvělosti dál. Tak to aspoň mám já - a vzhledem k tomu, kolik existuje knižních blogů, očividně nejsem sama. 
Ale pak jsou knihy, pro které je recenze na blog málo: které jsou z nějakého důvodu tak zásadní, že se předávají v rodině nebo mezi přáteli a stávají se z nich svého druhu "putovní" knihy. Pár takových klenotů mám i já.

úterý 19. května 2015

Jak se efektivně učit?

Začíná zkouškové: čas boje s prokrastinací a snahy donutit se k učení a psaní seminárek. Můj pokoj se začíná plnit chaotickými poznámkami o tom, co mám udělat. Počítač smlsnul hromadu stažených odborných textů potřebných pro napsání seminárek. Všude se mi povalují barevné fixy, bez kterých se prostě nedůkážu učit. Nabíhám prostě na zkouškový rytmus.



Učení je něco jako umění: existuje spousta návodů, jak to dělat správně, ale nakonec si "svůj" styl musíte odhalit sami. Ve zkoušení různých učících stylů jsem vážně matador. Zkouším výpisky, barvení, jednu dobu jsem si všechno převypravovala nahlas, před maturitou z dějepisu jsem oblepila celý byt papírky s daty a vždycky, když jsem kolem nich prošla, jsem je opakovala. (Mých rodičů mi v tu dobu bylo opravdu líto; no, o každém zkouškovém mi jich je líto.) Pokoušela jsem se učit u počítače, u hudby i v úplném tichu. Psala jsem práce na počítači i "v ruce", s tužkou a sešitem.
Řekla bych, že už jsem se dostala do fáze, kdy mám svůj učící styl dobře usazený. I když vím, že nezávislému pozorovateli by mohl spíš připomínat stav totálního chaosu. Ale ne: mám v tom jasný systém. A ten se skládá ze tří zásadních bodů.

1. Svět poznámek


Jsem poznámkový šílenec. Píšu si všechno: seznamy toho, co mám udělat, poznámky k přečteným textům, nápady ohledně něčeho, na čem zrovna pracuju. Mám seznam úkolů, které musím zvládnout přes týden, pak dlouhodobé cíle (jako třeba digitalizovat svoje poznámky z odborných textů a pokročit se svojí francouzštinou). Výkřiky týkající se textů, které musím dohledat. A taky seznam nápadů na témata článků na tento blog.
Na seznamech není nejlepší to, že víte, co všechno musíte udělat: i když tenhle prvek řádu se mi taky celkem hodí. Hlavně ale miluju ten pocit, když si jednotlivé položky odškrtávám. Prostě šílenec, no.




Papírky s poznámkami mám opravdu všude...

2. Zápisky

Mám spíš vizuální paměť: učím se z textů, z poslechu si toho moc nezapamatuju. Na přednáškách si zapisuju úplně všechno, protože moc dobře vím, že mi z toho v hlavě zůstanou nanejvýš zajímavosti. (Věděli jste, že Hannah Arendt spala s Heideggerem...? To se mi bude u zkoušky hodně hodit.) Občas, když mám poznámky z hodin moc chaotické, přepisuju heslovitě jednotlivé otázky ke zkoušce na jednotlivé papíry. Takhle mám uspořádanou statistiku, což jsem využila už u dvou dalších předmětů. Moje papíry ze statistiky jsou naprosto magické.

Statistika snadno a rychle


3. Barvičky všude kolem mě 

Kromě toho, že jsem poznámkový šílenec, jsem taky magor na barvy. Ale absolutní. V současné době používám na podtrhávání zápisků z přednášek osm barev. Každá má svůj význam, samozřejmě. Třeba červenou jsou podtrhaná díla (názvy knih) a žlutě vybarvuju jména lidí, oranžová fixa slouží k zvýraznění důležitých konceptů a teorií. Vlastně se mi můj duhový sešit moc nelíbí, ale dobře se v tom orientuje, když znáte "klíč".
(Minulý týden jsem seděla ve studovně v budově Jana Palacha, barvičky rozložené na stole a podtrhávala jsem. Čekala jsem, že se na mě budou lidi dívat divně. Ale zdá se, že na Fildě je možné všechno a nikoho nic nepřekvapuje. To jenom já jsem obdivně zírala na kluka vedle mě, který snad četl Aristotela ve francouzštině...)



Ale nakonec je stejně nejdůležitější nenechat se přemoct prokrastinací a opravdu začít psát všechny ty seminárky, o kterých se očekává, že je odevzdáte dřív než den před koncem zkouškového...
A přestat psát články na blog o nepodstatných věcech, jako jsou třeba vaše oblíbené styly učení...



A jak se učíte vy? Poraďte mi, jakou osvědčenou metodu používáte!







neděle 17. května 2015

Svět knihy 2015

Navštívit Svět knihy, pražský knižní festival, je něco jako povinnost. Chodím na něj každoročně nehledě na další nástrahy (jako je nahromaděné učení). I tento rok jsem vyrazila, i když mě celé moje knihomolské okolí zradilo a musela jsme vyrazit sama. Ale co - s knihami nejste nikdy sami, že. A na Světu knihy už vůbec ne, vzhledem k tomu, jak velkou návštěvnost má.


sobota 16. května 2015

Knihomolem včera a dnes

Vždycky jsem se považovala za knihomola: knihu jsem tahala všude s sebou, přečetla jsem několik knih týdně, neustále jsem chodila do knihovny a z knihovny. V poslední době už to ale neplatí a k beletrii jsem se nedostala ostudně dlouho. Čím to je? 
Vidím dva viníky: internet a vysokou školu.

úterý 5. května 2015

Avengers, Age of Ultron: Podruhé a hůř

Asi už jste zjistili, že jsem fanoušek kominksových filmových adaptací. Marvelovky mě poslední dobou hodně baví, a tak jsem se těšila i na druhý film Avengers. Bohužel se moje očekávání nenaplnila a Age of Ultron zůstává v kolonce zklamání.



Pověděla bych vám, o čem ten film je - jenže, on vlastně o ničem není. Na rozdíl od některých předchozích Marvelovek, které mě svým scénářem nadchly (jako Kapitán Amerika 2: Zimní voják), se zdá, že Avengers 2 jsou spíš řetězcem výbuchů, akčních scén a vtipů. Něco ve stylu - ještě jsme nevyhodili do vzduchu mrakodrap, tak to tam šoupneme po té scéně se řvoucím Hulkem, jo?
Dobrá, nějaký děj tam byl.
V jakémsi pozůstatku programu Hydra (vyvíjeném původně nacisty, viz linii Kapitána Ameriky) vznikl s pomocí prastaré síly (pocházející pro změnu z okruhu Thorovy působnosti) zárodek umělé inteligence. Avengers ho získají - a Stark (Iron Man) s Bannerem (Hulk) nepřijdou na nic jiného, než že dovedou proces do konce a UI dotvoří. A jak asi vědí všichni, kdo někdy prošli kolem televize, s umělou inteligencí jsou potíže. Většinou má totiž o věcech jinou představu než lidí. V tomhle případě Ultron převrátí Starkův sen o "míru už za našich časů" do představy zahrnující mrtvé Avengers. A když už v tom bude, tak by mohli být mrtví i všechni ostatní lidé.


Age of Ultron není filmem, na který byste si museli brát mozek. Je naprosto předvídatelný, vizuálně dobře udělaný, ale ani jeho vtipy nejsou extra dobré a proslovy přesahují běžnou míru patosu. Těží z postav superhrdinů - z jejich rozdílných povah, které se neustále střetávají a bojují spolu, laskavého machrování a poplácávání se po ramenou. Avengers na svých superhrdinech stojí, ale zároveň s nimi i padá. V Age of Ultron se totiž ukázalo, že si tvůrci pěkně naběhli.
Co se stane, když dáte do jednoho filmu tolik skvělých postav s jejich vlastními osudy, vybudovanými charaktery a dějovými liniemi? Odpověď je, že se celá stavba příběhu začne povážlivě kymácet. Každá z těch postav si zaslouží prostor, každá má mít aspoň několik narážek na specifika své psychologie a svého světa, všechny musíte nějak vměstnat do tohoto příběhu a ukázat u nich motivaci. Musíte dost zdůraznit, jak doktor Banner psychicky trpí a jak se Kapitán cítí vykořeněný, potřbujete udělat narážky na přítelkyně Thora a Starka, aby to divákům nepřipadalo divné - a ano, máte tam taky jednu ženskou postavu, tak proč nepoužít Černou vdovu pro dost nízké a umělé hraní na city ve stylu já nemůžu mít děti
 A aby to byla větší sranda, objevují se i vedlejší superhrdinovské postavy jednotlivých linií a ještě přibudou nové postavy. Jednak jsou to "vylepšená" Dvojčata, které si samozřemě taky zaslouží prostor pro svůj tragický osud a hrdinský přechod k dobru, a jednak "dobrá" UI Vision.

Výsledkem je, že celá stavba nedrží formu a nemá žádný obsah. Ten vlastně ani nemusí mít: postavy samy prostor zaplní a ani se nemusíte moc snažit. A myslím, že se tvůrci opravdu moc nesnažili. Tedy kromě herců, kteří ukázali skvělé výkony, a kromě všech těch grafiků a programátorů a lidí, které nevím jak pojmenovat, ale kteří na efektech předvedli úžasné věci.

Pojďme zničit lidstvo! (Ultron)


Poctivý průměr

Ale abych jen nekritizovala. Age of Ultron není zas tak špatný. To je na tom právě smutné - v rámci svého žánrů je naopak dobrým filmem. Je v něm slušná akce, pár dobrých vtipů a hodně efektů. Problém je, že nás autoři komiksových adaptací v posledních letech navykli na moc vysoký standard - a z toho se špatně slevuje. Zvykli jsme si čekat něco víc než jen akčňák. Nolanův Batman vnesl do komiksu kus děsivě temné sociální vize, Thor vsadil na humorný nadhled a dvojka Kapitána Ameriky triumfovala s elegantně uchopeným řešením aktuálních politických problémů (shromažďování informací NSA). 
Takže po téhle komiksové jízdě se podíváte na Avengers: Age od Ultron a řeknete si: To je jako všechno? 
A ono bohužel je.

Pokud bych ale v Avengers hledala něco hlubšího - a že bych s tím byla v tomto případě hodně opatrná - upozornila bych na to, jak se nám opět vrací starý dobrý motiv "akce a reakce". Hrdina nebo hrdinové mají určitou moc, která zapříčiní vznik problému: v tomto případě jde o to, že se Avengers zvládnou zmocnit UI a v dobré víře v to, že zajistí věčný mír, přivedou k životu monstrum. A pak musí uklízet škody, které napáchali. (Mimochodem, to je taky jeden z důvodů, proč jsem jim ten velký hrdinský boj moc nevěřila - oni si ten problém sami vytvořili.) Připomíná mi to Batmanovský motiv toho, že síla Temného rytíře způsobila vzestup jeho protikladů, jak je Joker, a jeho dřívější činy přivádí k životu staré nepřátele v podobě Amandy Tate.

Age of Ultron tuhle linii trochu naznačuje, ale potom ji spíš zahraje do autu a věnuje se jiným věcem, hlavně egu postav. Ale nakonec, tohle ego je na tom to nejzajímavější.

Pokud tedy v kontextu Marvelovek zařadíme Kapitána 2 na vrchol a Kapitána 1 mezi propadáky, pak tenhle film balancuje na průměru. A trochu mě děsí, s čím Marvel přijde příště. 
Mít jisté zisky je tak hrozně kontraproduktivní...

Co na tom kladivu je?



Jak moc se mi film líbil:

 

Viděli jste Avengers: Age of Ultron? Co si o něm myslíte? Máte rádi komiksové adaptace?



neděle 3. května 2015

#Čteme Peroutku: Realista v říši literatury

Svoji knižní jízdu za poznáním Peroutky jsem začala stylově: výborem z jeho literární publicistiky. V knížce Sluší-li se býti realistou najdete několik skvělých textů z období první republiky, týkajících se obecných otázek literatury i kritik konkrétních děl. Můžete si tak přečíst jeho názor na úpadek literatury, Seifertovy básně, Čapkovy detektivky nebo třeba Nietzscheho filozofii. To všechno napsané jazykem, který je potěšením sám o sobě, a zároveň s naprostou upřímností tvrdého kritika.