Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

středa 24. června 2015

Čtečky: Mnoho povyku pro nic

Existuje jedno téma, ke kterému dneska musí každý knihomol vyjádřit svoje stanovisko. Vlastně, nejenom knihomol: O čtečkách jsme psali úvahy už na gymplu v rámci slohu. Řekla bych, že je proto čas vyjít ven s pravdou  o mém vztahy k téhle věci, která (možná? množná ne?) mění to, co si představujeme pod pojmem "kniha".




Čtečka. Malé chytré zařízení, do kterého si natáhnete spoustu textů, abyste je pak s sebou tahali v téhle (hmotnostně) úsporné formě a štvali spolucestující v metru, kteří by rádi věděli, co máte rozečteného. Na střední škole - v době, kdy jsem žádnou čtečku nevlastnila a vlastně jsem ji ani nikdy neměla v ruce - jsem proti téhle věci zapáleně brojila v několika úvahách. Používala jsme tehdy klasické argumenty, které určitě znáte: chybí tomu atmosféra, vytratil se "duch" knihy, necítíte vůni papíru. Čtečky jsou hříchem proti krásné literatuře a žádný milovník knih nemůže myslet vážně, že je obhajuje.

Můj dnešní pohled je bohatší o pár let, jednu čtečku a spoustu textů na ní přečtených. Za tu dobu jsem k téhle vymoženosti získala mnohem smířlivější, až kladný vztah - i když se zároveň potvrdily některé předpoklady z mých školních úvah.

Jak číst a nezničit sebe ani okolí

Čtečku (značky Crono) jsem dostala k Vánocům po tom, co jsem začala studovat vejšku - a zjistila jsem, že potřebuju pravidelně číst spoustu odborných studií na seminárky a různé povinné texty z hodiny na hodinu. Číst tyto věci na počítači je dost nepříjemné pro oči - a neustále to všechno tisknout se příčí mémo ekologickému smýšlení. Čtečka se proto stala přirozeným východiskem. Brzy jsem sice zjistila, že číst špatně naskenované kapitoly knih se na čtečce taky moc nedá (nebo to není moc příjemné), pořád mi to ale vyhovuje víc než na počítači - a studie stažené z databází se na ní čtou krásně pohodlně. Mojí čtečkou tak prošly desítky, možná stovky článků a v tomhle ohledu se ukázala jako skvělý společník.   
Čtečka je proto ideální, pokud potřebujete přečíst, nebo ještě lépe prolistovat velké množství textů, nejlíp o přestávkách mezi přednáškami nebo v metru po cestě do školy. Strčíte ji do kabelky a hned máte po ruce desítky textů. 
(Pokud tedy nezapomenete nabít baterku, že. S železnou pravidelností pouštím v metru čtečku, abych zjistila, že se právě vybila. Takže až na vás bude někdo zkoušet psychologické triky ve stylu "co by sis vzal na opuštěný ostrov", čtečku rozhodně vynechejte.)


Zkažená atmosféra?

Jasně, čtečka je prostě pohodlná a úsporná. Ale co můj původní argument, kterým jsem oslňovala na gymplu? Že čtení beletrie na sterilním zařízení ztrácí velkou část atmosféry a zážitek z něj se nemůže rovnat zážitku z čtení "papírové" knihy? 

No... ano, ale taky ne.

Jsem trochu snob v tom smyslu, že mám ráda krásně provedené obálky knih. Miluju vůni nových, ale i hodně očtených knih - občas se moje vzpomínky na příběh přímo pojít s vůní knihy nebo s její tíhnou v mých rukou. Když je knížka krásně graficky provedená, je to pro mě potěšení a dokážu si ji užít o to víc (pokud má samozřejmě také dobrý příběh).

Na druhou stranu: Jestliže je samotný obsah dobrý, žádná čtečka na světě nemůže čtenářský zážitek zkazit. Za tím si stojím. Četla jsem na čtečce třeba cestopisy Karla Čapka a úplně mě pohltily: jeho popisy krajiny, lidí, skicy příběhů a nádherná souvětí, která jsou sama o sobě nejvyšší formou umění. Pokud čtu něco opravdu dobře napsaného, je mi jedno, co se děje okolo nebo z jakého materiálu je médium, ve kterém je příběh schovaný. Proto si myslím, že lidi, kteří (tak jako dřív já) říkají, že čtečky ohrožují klasickou krásnou literaturu, moc nepochopili, o co v téhle krásné literatuře jde - a že by neměli podceňova sílu jejích slov.  
Můj osobní odhad navíc je, že se určitá grafická úprava víc rozšíří i do téhle oblasti, až čtečky získají pevnější místo na trhu.

Se čtečkami je to proto jako s mnoha dalšími novinkami, které se v literatuře (a v kulturní oblasti obecně) snaží prosadit. Spousta povyku pro nic. Podle Peroutky film zabíjel literaturu (upozorňuji, že šlo o dobu Chaplina) a Karel Čapek kritizoval její úpadek z pozic toho, že se stále míň dbá na grafickou úpravu a vyrábí se masově (a to neslyšel o módě laciných paperbacků). Dneska můžeme pro změnu lamentovat nad čtečkami, protože filmy už jsou pro nás normou a nádherná umělecká vydání raritou.
Neříkám, že to není občas smutné. Ale kvalitní knihy přežily Chaplina a nástup počítačů a všechny možné nástrahy... A přežijí i čtečky, které sice možná mění knižní trh, možná můžou změnit nás (protože "medium is the message", jak by řekl McLuhan), ale literaturu podle mě nezničí. Možná ji posouvají někam jinam a možná tahle změna může být dobrá. Ale síla slov se nemění, ať už jsou napsané na papíře, nebo na obrazovce - a my je vždycky budeme potřebovat.



Jaké jsou vaše zkušenosti se čtečkami? Fandíte tomuhle trendu, nebo jste spíš proti?

Zdroje obrázků: http://www.ebook-pro.com/ 


2 komentáře:

  1. Zatím čtečka pořád odolávám! Určitě má nesporné výhody - přesně, jak jsi napsala, čtení na počítači je prostě hrůza. Ale stejně mám pořád radši papír. Připadala jsem si trochu provinile, když jsem si o zkouškovém tiskla tolik papírů, ale já se to prostě nejlíp naučím, když si můžu podtrhávat zvýrazňovači a mít kolem sebe rozložené všechny papíry, abych se k nim mohla vrátit. A stejně to mám s knihami! V jednom kuse se třeba vracím o pár stránek dál, držím tam prst a hledám ještě nějakou další pasáž. A taky si podtrhávám některé dobré citáty tužkou. A ve čtečce se prostě nedá listovat stránkami!
    Takže zatím žádnou čtečku nesháním... Její kvality jsou mi známé, ale zatím jich ještě nechci využít. Třeba jednou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, v čtečtce si taky můžeš zakládat stránky :P Ale chápu tě. Z těch důležitých textů si stejně dělám výpisky a pak se to učím z nich (podtrhaných), takže v tomhle směru nemám co říkat :D

      Vymazat