The Seed Collectors: Zahradníci, tajemné rostiny a složité rodokmeny

Nejnovější knihu od Scarlett Thomas, The Seed Collectors, jsem si vítězoslavně přivezla z výletu do Londýna. Měla jsem velká očekávání, která se taky naplnila: The Seed Collectors je kombinací rodinné ságy, filozofických úvah o osvícení, populárně-naučné biologické příručky a psychologického románu s mysteriozními prvky. Prostě moje oblíbená Scarlett Thomas ve své nejlepší formě.   

Seznamte se s rodinou Gardenerů. Gardeneři jsou, jak už jejich jméno napovídá, ve většině zahradníci, nebo alespoň lidé s (někdy až nezdravým) zápalem pro rostliny. Rodina, která dává svým dcerám jména po rostlinách (jako Lavender, Oleander, Holly, Clematis...), aby se na ty kytky nezapomnělo, kdyby se rozhodly vdát. Rodina, jejíž celá generace beze stopy zmizela na výpravě na bájný ostrov za záhadnými květinami - a teď, po smrti tety Oleander, navíc přišlo dědictví v podobě lusků, které možná k těmto rostlinám patří. A aby toho nebylo málo, je to taky rodina plný vztahových propletenců v podobě nemanželských dětí a utajených románků s příbuznými. A to nemluvím o těch dalších, "normálních" věcech, jako je alkoholismus a problémy s jídlem. Takže, pořád ještě se chcete seznámit s Gardenerovými? Bude to znít trochu divně, ale pohled do jejich rodiny opravdu stojí za to.

V hlavní roli... obyčejní lidé

Jak už jsou čtenáři Scarlett Thomas zvyklí z jejích předchozích knih (v češtině Konec pana Y, PopCo, Náš tragický vesmír), děj není zrovna něčím, na co by byl v knize kladen důraz. Tedy ano, je tu děj, ale často není tím hlavním - nejde tu o propracovanou zápletku, u které nedýcháte vzrušením z toho, co bude dál. Většinu knihy jde spíš o popisování všedního žitova postav, při kterém se odkrývají rodinná tajemství. Až po polovině knihy začne více probublávat hlavní zápletka, která se týká ztracených rodičů-zahradníků a rostliny, kterou hledali. Ale tahle absence silnější jednotící zápletky mi nijak nevadila: životy hlavních postav na román vystačí.

Thomas je totiž ve vykreslování postav velmi dobrá. Popisuje je naprosto upřímně, nezaujatě, bez předsudků: dozvíte se nejen o minulosti hrdinů, ale odkryjí vám i svoje touhy, slabosti, postranní myšlenky a špatné vlastnosti. Tahle upřímnost je typická pro všechny knihy Thomasové, ale zatím se týkala jen hlavních postav: v The Seed Collectors ale používá proud vědomí, takže jednotlivé kapitolky vidíte vždy z pohledu jedné postavy a nahlédnete opravdu až do ní. Metoda proudu vědomí Thomasové sedí: nepřipadala mi tak přirozená jako třeba verze Anny Bolavé v románu Do tmy, ale za to na mě působila mnohem upřímněji.

Přiznávám, že jsem se ze začátku v té hromadě hlavních postav trochu utápěla a neustále jsem listovala k nákresu rodinného stromu na začátku knihy. Kdo se v tom má vyznat, ještě když se všechny ženy jmenují po květinách...! Ale brzy jsem se chytla: postavy mají své výrazné charakteristiky a poznáte, kdo s kým mluví, aniž byste potřebovali omáčku v podobě dlouhých uvozovacích vět u přímých řečí.

Pojďme mluvit o osvícení

Ještě na jeden významný rys knihy nesmím zapomenout, protože tvoří jádro stylu této britské autorky: je to prolínání děje dlouhými výkladovými pasážemi. Já vím, zní to trochu nudně, ale vlastně je to hodně zajímavé: většinou totiž popisuje nepříliš mainstreamové věci, o kterých se třeba rádi něco dozvíte. V PopCo jsme si mohli přečíst o šifrování, v Konci pana Y o homeopatii. The Seed Collectors je přirozeně plná botaniky, ale taky filozofických úvah ve východním stylu (takže spousta věcí o osvícení, jak jsme všichni vlastně jedna bytost a tak). 

Když už srovnávám s jejími přechozími knihami, The Seed Collectors určitě patří k těm lepším. A to píšu s tím, že mám ráda všechny její knihy. I když Náš tragický vesmír už byl moc, ehm, alternativní a experimentální i na mě. Kniha The Seed Collectors se pohybuje někde mezi realistickou PopCo (realitám v obou knihách můžete víceméně věřit) a nejslavnějším románem Koncem pana Y, z jehož totálního mysteriózního ladění zbývá ve Sběratelích jenom lehký závan pochybností o tom, čemu říkáme realita.  

Abych to shrnula. Pokud se vám dostane The Seed Collectors do ruky, určitě jí dejte šanci. Pokud tedy nečtete jenom akční knihy se spoustou nepředvídatelných zvratů a jste ochotní překousnout pár úchylek a hodně upřímnosti. Zkuste se seznámit s Gardenerovými, které nejspíš nebudete milovat, občas vám polezou na nervy, ale zaručeně jim jejich životy budete věřit.

Jak moc se mi to líbilo:

 

Četli jste něco od Scarlett Thomas? Máte rádi její knihy?