Létám na Pegasu: Druhá série Agents of SHIELD: Podruhé a lépe?

Konec prázdnin jsem oslavila druhou sérií marvelovského seriálu Agents of SHIELD. Právě včas, protože 29. září začala série třetí. Pojďme si tedy zrekapitulovat, jaká byla druhá řada: plná mimozemšťanů, nadpřirozených jevů a křečovitého produkování dalších a dalších padouchů. Ale hlavně přinesla složitější zápletku s méně jasnými hranicemi mezi dobrem a zlem.

SHIELD, tajná organizace zabývající se mimozemskými hrozbami i lidmi s neobvyklými nebo paranormálními schopnostmi, se na konci první série téměř rozpadla. Tehdy se zjistilo, že se přímo v jejím nitru ukrývá zločinecká organizace Hydra, jejíž minulost jde až do dob nacismu. SHIELD ovšem přežil a jejím novým ředitelem se stal agent Coulson. Toho v druhé sérii čeká nejen pokračování boje s Hydrou, ale také vypořádávání se s vnitřní opozici v SHIELDu. A v neposlední řadě je tu novinka v podobě komunity lidí s nadpřirozenými schopnostmi, která může i nemusí představovat problém. Prostě - pořád je na co se dívat.

Staří hrdinové, nové problémy

Druhá série má tu výhodu, že už známe základní charakterové vlastnosti hlavních postav, takže je tvůrci můžou rozvíjet, případně k jim přidávat nové dimenze. A že se postavy opravdu mění: snad nejzřetelněji je to vidět na dvojici Fitze a Simmons - Fitz se vypořádává s psychickými a fyzickými následky poškození mozku, zatímco ze sladké Simmons se stává temnější osobnost, která je připravená riskovat a používat všech prostředků k ochraně blízkých. Ti dva konečně vystoupili ze stereotypu "jsem mladý nadaný vědec a vyřeším cokoliv, i když na poslední chvíli", který jsem kritizovala u předchozí série.

Taky ostatní se vyvíjejí, i když už ne tak zajímavě. Skye celou sérii řeší klasické klišé problémy sirotka, jehož rodiče se najednou vynořují a jsou tak nějak nebezpeční a nejednoznační. Ward je pořádný záporák, ale jeho hry občas i vypadají, že se snaží polepšit. Coulson na sebe vzal víc zodpovědnosti, má nutkání k vyřezávání mimozemských znaků a musíme se smířit jen s menšími dávkami jeho skvělého humoru, na který jsme si zvykli v první sérii.

Už žádní poslušní vědci

Někdo tu tvrdil, že rodina je radost..?

Poselství: svět není jednoduchý

Jak jsem napsala v úvodu, celá zápletka je méně jednoznačná, méně černobílá. Jistě, hlavní postavy (hlavně Coulson) neustále machrují se svými jasnými definicemi toho, co je správné. Ale stejně jako v Captain America 2 nebo náznakem v druhých Avengers, i tady se hranice mezi jednodznačným dobrem a zlem smývá. Coulson je sice milým a soucitným ředitelem, ale taky rád uchovává svá tajemství a rozhoduje direktivně. V určitou chvíli proto vyvstvává otázka, zda by nebylo lepší řídit SHIELD více demokratickým způsobem a hlasovat o důležitých rozhodnutích. Coulson je nakonec vždycky tím dobrým a jeho rozhodnutí jsou prostě správná, ale ta pochybnost tu zůstává, ještě zesílená postavou vůdkyně skupiny "Inhumans", nadaných jedinců. Může stát tajná organizace na jediné osobě? Můžeme se spolehnout na schopnosti a morální bezúhonnost jednoho muže, jakkoliv schopného a dobrého? Mají lidé slepě následovat rozhodnutí jednoho vyvoleného člověka?

Podobně nejednoznačně pro mě vyznívá i druhá velká otázka tohoto seriálu: Jsou jiní, (nadpřirozeně) nadaní jedinci hrozbou hodnou zneškodnění, nebo by měli být spíš kontrolováni a podle potřeby využiti pro vyšší dobro? Tahle otázka se line i dalšími příběhy z produkce Marvel. Marvel tu, zdá se, spíš stojí na straně těchto jedinečných lidí a jejich nadřazenosti v rozhodování o osudu světa a proti jejich kontrole (Avengers, podle všecho se to bude týkat i třetího filmu Captain America: Civil War). Osobně tedy považuju tuhle individualistickou, heroickou ideologii za velmi dobrou pro příběh, ale jinak dost stupidní pro skutečný život.

Nadaní a možná i nebezpeční

Vítejte v marvelovském světě

Ale vraťme se zpátky k seriálu - protože Agents of SHIELD sice vzbuzují velké otázky, ale v první řadě jde o dobrou akční zábavu. Tenhle seriál není žádné "béčko" svého žánru: jsou tu dobré bojové scény, špatně předvídatelné dějové zvraty a celkem zajímavě vytvořená psychika postav. Agents of SHIELD samozřejmě těží ze svého pevného ukotvení v marvelovském světě, díky kterému si může divák užít kontextuální narážky (například v podobě flashbacků s agentkou Peggy Carter nebo propojení s Avengers).

Abych tu jenom nesepisovala oslavnou hymnu: samozřejmě jsou tu negativa, která částečně vyplývají i ze samotného žánru. Aby pořád bylo s čím bojovat, nastupují stále noví záporáci (včetně oné vnitřní opozice): sice jsou méně černobílí, ale jejich funkce občas vypadá spíš jako nedostatečná invence scénáristů. Postavy často sklouzávájí do klišé (i když ne tak často, jak by vzhledem k žánru mohly). Z celkového zpětného pohledu ale vypadá zápletka logicky, takže svůj účel splňuje.

A nakonec, přes všechnu ty diskutabilní myšlenky, se dočkáme té správné dávky pocitu, že má cenu bojovat za vyšší dobro, snažit se dělat správná rozhodnutí a čekat na happy end.

A o to v těchto seriálech přece jde.