Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

úterý 1. září 2015

Hejno bez ptáků: Jak mladý matematik k filozofii přišel

Hejno bez ptáků od Filipa Douška se v posledních letech stalo něčím, co se sluší mít přečtené. Něčím novým, trochu experimentálním a dost intelektuálním. Můj zážitek se čtením Hejna bez ptáků je nicméně ze všeho nejvíc podobný boji o to, jestli ji nakonec dočtu, nebo definitivně odložím. 





Hejno bez ptáků se skládá se dvou knih: menší černé Knihy a velkého bílého Příběhu. Je na čtenáři, kterou z nich si vybere: jestli začne číst Příběh a dozví se o životě nadějného matematika Adama, který je posedlý sestrojením přístroje na univerzální rovnici Faustomatu a rád provádí experimenty na vztahu s umělkyní Ninou. Nebo můžete začít s menší černou Knihou, která je koncipována jako Adamův deník a kde se rozvíjí hlavně úvahy o matematice, paradoxech bytí a o tom, jestli je hejno něco jiného než skupina jednotlivých ptáků. Můj postup byl takový, že jsem knihy střídala.

Radši tu nebudu moc rozebírat poselství knihy, abyste nepoznali, že ve filozofii si moc jistá nejsem. Nicméně četla jsem to jako věčné dilema rozílu celku proti jednotlivinám, východní myšlení proti západnímu. Je hejno víc než soubor jednotlivých ptáků, společnost víc než soubor lidí, tělo víc než výčet orgánů? Východní filozofie vidí skutečnost víc celostně (což je vidět třeba na medicíně), vše je propojen se vším, zatímco západní styl myšlení má blíž k pitvání celku a zkoumání malých kousíčků, které jsme z reality vyškubali. Hejno bez ptáků jsem četla jako zpochybnění západního způsobu myšlení, od kterého se Adam odvrací ve prospěch víc celostního uvažování.

Když jsem Hejno bez ptáků začala číst, byla jsem z něj dost nadšená. Hlavně to asi bylo způsobeno grafickou podobou knih, která je naprosto úžasná: Adam zpochybňuje náš zajetý způsob myšlení a kniha ho v tom svým uspořádáním podporuje. Po stránkách se tak prohánějí hejna ptáků, text je někdy  natištěn obráceně, velké názvy kapitol utíkají ze stránek, v textu se mění velikost písma. A černá kniha je navíc pojatá spíš jako geometrický rozklad ilustrací. Prostě nádhera.




Líbil se mi i styl, jakým je Hejno bez ptáků psané: prokládání výkladovými pasážemi mi nikdy nevadilo, nakonec knihy jako Sofiin svět s výkladem dějin filozofie jsem měla vždycky ráda. Taky mě bavily Douškovy experimenty s proudy vědomí a zmatenými myšlenkovými pochody při některých vypjatých momentech. Občas bylo nicméně těch experimentů trochu moc a těšila jsem se, až bude pokračovat v tradičním vyprávění.

                                            Jak vznikalo Hejno bez ptáků?

Z obsahu knih ve smyslu příběhu už jsem byla o hodně rozpačitější. Adam mi vyloženě lezl na nervy: hlavně tím, jak se choval ke své přítelkyni Nině, ale taky obecně takovou... ufňukaností. Pořád jenom o něčem rozjímal, málokdy něco opravdu podnikl. A pak - z přerodu mladého kluka v zastánce východního stylu myšlení jsem prostě rozpačitá: jednoduše mám problém mu to věřit.


 

Nakonec jsem ale ráda, že jsem využila Den nepřečtených knih a neaplikovala jsem na Hejno svoji teorii o právu na nedočítání knih (článek zde). Že jsem zjistila, jak dopadl Příběh a jak Kniha. Stejně pro mě ale Hejno bez ptáků zůstává knihou, u které jsem ráda, že ji mám přečtenou, spíš než že by mě bavilo ji číst.

Jak moc se mi to líbilo:

 

Četli jste Hejno bez ptáků? Máte rádi literaturu prokládanou filozofií?

 




  
 

Žádné komentáře:

Okomentovat