Spotify. Pořád narážím na další a další lidi, kteří tuhle streamovací službu neznají. Přitom je to tak pohodlná věc: neuvěřitelné množství hudby (často celé diskografie hudebníků) na jednom místě, nejrůznější playlisty a rádia, která generují hudbu podle vašeho vkusu. Ale samozřejmě je to taky další služba, která vrhá hudební průmysl do velmi nejistých vod.
Streamovací službu Spotify můžete požívat ve dvou módech: buďto se spokojíte se základní verzí, která je neplacená a která na vás čas od času vyplivne nějakou tu reklamu. Nebo si můžete zaplatit zhruba 6 euro měsíčně za Premium, umožňující poslouchat hudbu v lepší kvalitě, offline a taky ji stahovat. Já jsem zůstala u free verze: jednou za čas mi reklama nijak zvlášť nevadí, jejich frekvence se drží na celkem rozumné úrovni (z dob poslechu rádií jsem zvyklá na mnohem horší věci) a reklamy jsou stejně hodně často na samotné služby Spotify. Navíc poslouchám jenom doma z notebooku, stahovat hudbu nepotřebuju a kvalita je dobrá.
Spotify údajně používá víc jak 60 milionů lidí. Moc se tomu nedivím: je to výborná cesta k většině hudby, na kterou si vzpomenete. Najdete tu hudbu nejrůznějších žánrů, velmi slavné kapely i neznámé umělce, klasiku i pop. A teď přicházíme k tomu, o čem jsem tu chtěla psát především - k tomu, jak to působí na hudební průmysl a jaká morální dilemata se tu objevují pro umělce i pro posluchače.
Spotify autorům platí. Trochu.
Všichni to známe: s tím, jak se možnosti poslechu hudby díky internetu změnily (a zvětšily), přestáváme být ochotní za hudbu platit. Zisky hudebníků už plynou víc z jejich koncertů, než z prodeje samotné hudby. Snažila jsme se spočítat, kolik hudby jsem za minulý rok osobně koupila, a řekla bych, že tak tři cédéčka jako dárky k Vánocům nebo narozeninám. Hudební průmysl na mě nezbohatne. Před Spotify jsem poslouchala hudbu hlavně přes youtube nebo internetová rádia.
Spotify se na svých webových stránkách tváří velmi důležitě: vlastníkům autorských práv totiž platí. Můžete si přečíst, že jim dává 70 procent ze svých zisků. Když se na to chcete podívat zblízka, zjistíte, že Spotify vypočítává "plat" z počtu přehrátí a jedno poslechnutí přinese vlastníkovi práv mezi 0,006 - 0,0084 dolary.
Takže se na to můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu:
1. Je to směšná částka. Je znát snad jen když vaši hudbu poslouchá opravdu hodně lidí: pro umělce mimo mainstream jde spíš o výsmech. Ale...
2. ... jsou to aspoň nějaké peníze. Lepší než kdyby si vaši hudbu lidi prostě stáhli.
Zdá se, že většina hudebníků zaujala druhý postoj. Je pravda, že některým méně známým muzikantům může pomoct, když je Spotify zamíchá do preferenčních videí uživatelů a oni je tím objeví. (Začala jsem takhle poslouchat třeba Jamieho Culluma.) Na druhou stranu je možné, že si hudebníci pod sebou uřezávají už nalomenou větěv, když lidem, kteří (jako já) nechtějí platit za hudbu, umožňují zdarma poslouchat svou tvorbu legálně a s vlastním posvěcením.
Pak je tu samozřejmě několik autorů, kteří na tuhle hru nepřistupují. Třeba jako Bjork, která v jednom rozhovoru prohlásila, že nedala svoje nové cédéčko na Spotify, protože "jde o respekt" a ona nechce prostě zadarmo vypustit do světa něco, na čem dělala dva roky
(celý rozhovor je zde.) Podobně, vlastně ještě radikálněji se k tomu staví Taylor Swift, která nechala svoji hudbu ze Spotify stáhnout, když ji odmítli zpřístupnit pouze platícím uživatelům. Swift zastává názor, že její hudba má hodnotu, a proto ji nebude dávat zadarmo. Mimochodem, díky tomuhle přístupu se prodalo rekordní množství jejího nejnovějšího alba, ke kterému se fanoušci (nebo spíš fanynky) jinak prostě nemohli dostat.
Nerada bych tu zabředala do diskuze o tom, jestli hudba Taylor Swift opravdu má svou hodnotu: podle mého názoru určitě ano. Ale o to nejde. Je jasné, že když něco děláte - a děláte to dobře - chcete za to být adekvátně ohodnoceni. A chcete, aby vás brali vážně. Někde jsem četla celkem posměšný článek, že se Taylor Swift snaží "vychovávat" své posluchače.
(Článků diskutujících o boji Taylor Swift proti Spotify je spousta, na finanční stránku se zaměřuje třeba tento.)
Smutné na tom je, že má pravdu. Naprosto uznávám, že to tak je. Tedy, možná to víc uznávám u méně slavných umělců, kteří mají míň možností uživit se skrz obrovské koncerty a romatické komedie. Ale to je jiné téma.
Takže morální dilema stále zůstává. Je normální, ale hlavně v pořádku dostávat se zadarmo k dílu někoho jiného? To je velká otázka nejen hudby, ale i filmů a v neposlední řadě novin, které zanikají nebo se zmenšují na úkor internetových (mnohem méně kvalitních) zpravodajských webů.
Snad ode mě nečekáte odpověď. Moje řešení ohledně hudby ustrnulo právě na Spotify - na tom, že i málo peněž pro autora je snad lepší než nic, a na tom, že se snažím hudbu nestahovat.
Já vím. Je to dost alibistické.
Používáte Spotify? Co si myslíte o způsobu, jakým funguje hudební průmysl - a kam by to tak mohlo směřovat?
Zdroj obrázku: http://blog.smartbear.com/automated-testing/how-spotify-does-test-automation/