Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 5. února 2016

Knihy pro dívky bez koní a planého vzdychání

Exkurz do světa literatury pro dospívající dívky? Nejspíš nic, co byste ode mě čekali. Ovšem když máte kamarádku, která píše knížky tohoto žánru, tak se po nich samozřejmě vrhnete. Já tedy rozhodně. Takže vám teď můžu napsat o svém překvapivém zjištění, že dobrou literaturu tohoto typu si nemusí užít jenom náctiletí.



Irena Piloušková, moje kamarádka a spolužačka ze sociologie, vydala zatím dvě knížky: v roce 2012 Hvězdy s nadějí v Akcentu a minulý rok jí v Egmontu vyšla Jeho královna. Irena nepíše slaďáky pro puberťačky, jak by třeba mohla naznačovat obálka Hvězd s nadějí (která je mimochodem největším slabým místem celé knihy): píše spíš o tom, že dospívání je někdy fakt těžké, zvlášť když se musíte prát s nefunkční rodinou nebo nespokojeností s vlastním tělem. Pokud máte v okolí nějaké dospívající dívky, o jejichž duševní zdraví se bojíte, když vidíte všechny ty díly Stmívání v jejich knihovnách (nebo co teď holky vlastně čtou), tak Ireniny knížky jsou dobrou alternativou. 

Hvězdy s nadějí: Když se vážně nemáte rádi

Janě je čtrnáct let a středobodem jejího života je pocit, že je tlustá. Má jednu dobrou kamarádku Anetu, která je ovšem mnohem hezčí, a ostatní spolužáci si jí všimnou jenom v případě, že potřebují opsat úkol. Aby toho nebylo málo, Janina matka je sice hezká, ale jinak fakt nesnesitelná: vypadá to, že se snaží o rekord v počtu chlapů omotaných kolem prstu, a o dceru se nijak zvlášť nezajímá. V jednu chvíli se proto Jana odhodlá k radikálnímu kroku: musí se změnit. Pro začátek musí zhubnout. A to dost. Jak už asi tušíte, přežene to a skončí s ošklivou anorexií. Musí bojovat o záchranu sebe samotné, ale kde sebrat motivaci, když nemáte nikoho, kvůli kterému by váš život za něco stál...

Hvězdy s nadějí mi Irča půjčovala s omluvným: "Ale mysli na to, že jsem to psala v patnácti, jo?" Po přečtení mám ale pocit, že to vůbec nemusela říkat. Vlastně mě takhle knížka paradoxně bavila víc než současná Jeho královna.  
Silnou stránkou jejích příběhů jsou velmi dobře napsané postavy: v žádném případě v nich nenajdete žádné melancholické milovnice koní, které by tiše trpěly samotou a čekaly na svého prince. Jana je sice dost ztracená existence, ale je uvěřitelná, stejně jako její emoce. Anabází s anorexií nebo podobnými problémy jsem si nikdy neprošla, ale když jsem četla o Janině zkušenosti, připadalo mi to velmi realistické a silné. I postava její matky je napsaná výborně: místy je krutá a nezohledná, ale její uvažování a motivaci není zas tak těžké pochopit. 

Jeho královna: Jak to může skončit, když se nudíte

Druhá knížka, nazvaná příznačně Jeho královna, je v anotaci popisovaná jako příběh o kyberšikaně. Abych byla upřímná, zpětně si myslím, že mi tato anotace trochu překroutila očekávání - a zhoršila čtenářský zážitek. Podle mě je příběh patnácileté Anety spíš o nefunkční rodině a o tom, co se stane, když se puberťačka nudí. Aneta se nudí se tak, že vmanévruje svého staršího bratra, aby ji bral na večírky svých přátel, kde samozřejmě potká nějakého toho pana Božského. Pak začne těch večírků obrážet víc, pouští si k tělu kluky, které by neměla, a na školu kašle. A tak se stává celkem snadným terčem pro něčí postychtivé, nebezpečné hry na síti, které Anetě můžou zničit život.

Aneta není postava, kterou byste měli nějak moc rádi. Zatímco Janu jsem chápala a měla ji ráda, Aneta mi lezla na nervy takovým tím způsobem "to snad nemyslíš vážně, že si takhle zbytečně zničíš život". Anetin příběh sice postupuje víc "chladnokrevně" a je v zápletce je dost realistických momentů, ale na druhou stranu v něm zůstává víc té naděje (kterou má v názvu první knížka): je tu větší prostor pro dobrý konec a happy end. Nebojte, nebudu tu spoilerovat: řeknu jen, že Jeho královna oproti Hvězdám více používá šablony dívčích románů (mám na mysli postavu Anetina otravného spolužáka) a více se opírá o řešení milostných vztahů.

Zaplnit svoje město

Možná vás napadla souvislost mezi oběma knihami - ano, Aneta je hezčí kamarádka Jany z první knížky. Tenhle fakt mě hodně bavil: je skvělé vidět, co si o sobě postavy vzájemně myslí, a pozorovat ty samé lidi, jak se míhají oběma knížkami. Pokud vím, tak Irena připravuje další příběhy lidí z okolí Anety a Jany, takže jí držím palce, aby se jí podařilo další knížky vydat. A aby se fiktivní město úspěšně plnilo podobně zajímavými postavami, jaké jsou v Hvězdách s nadějí a Jeho královně.

  



      

 

2 komentáře:

  1. Přiznám se, že po těchto knihách bych sama od sebe nesáhla. Vypadají ale zajímavě a až budu někdy potřeovat něco oddychového, možná je vyzkouším :) Děkuji za doporučení!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani já bych je sama od sebe asi nečetla - a opravdu se hodí spíš pro holky v pubertě. Každopádně jednou za čas, proč ne :)

      Vymazat