Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 4. března 2016

Murakamiho hledání ztraceného smyslu Na jih od hranic, na západ od slunce

Krátká, ale mnohovrstevnatá - to je knížka Na jih od hranic, na západ od slunce od nejslavnějšího současného japonského autora Haruki Murakamiho. Jde o milostný příběh, ale taky o příběh o dospívání i o iluzorních nadějích.




Hadžime byl jako dítě jiný než ostatní, protože byl jedináčkem a všichni přece vědí, že ti jsou sobečtí a rozmazlení. Jiná byla taky Šimamote, nejen svým jedináčkovstvím, ale i postiženou nohou. Z těch dvou se stali dobří přátelé. Ve dvanácti ale přešli na střední školu a přestali se vídat. Hadžime se po letech oženil, díky tchánovým konexím a radám se z něj stal úspěšný muž, ve všech ohledech vede dokonalý život. Jenže pak se znovu objeví Šimamoto, na kterou Hadžime stále vzpomínal, a je tajemná a nádherná. Pro Hadžima ztělesňuje všechno, čím kdysi býval a co možná ztratil, přitahuje ho a stává se jeho posedlostí, zároveň však nechce přijít o svou rodinu a současný život...

Milostný příběh jako existencionální krize

Tahle knížka je napsaná poměrně konzervativním stylem - Hadžime vypráví o svém dětství, o dospívání, o své první holce i o tom, jak jí ublížil. Musím přiznat, že mě u krátkých příběhů, jako je tento (vešel se na 160 stran) dlouhé předehry spíš štvou, ale v tomto případě jsem jeho smysl po přečtení celé knihy uznala. Setkání se Šimamoto, které Hadžimovi převrátilo život vzhůru nohama, je logickým vyústěním jeho životního příběhu, a ten proto musí být popsán.
 Líbí se mi, že Na jih od hranic, na západ od slunce není jednoduchá, jednoznačná knížka, naopak v ní můžeme vidět různé úrovně a významy. Příběh totiž můžeme číst jako poměrně běžný případ manželské nevěry nebo dokonce osudové lásky, které nic nemůže zabránit. Ale taky v něm můžeme vidět hledání svého já, osamění a nepatřičnost vzhledem k vlastnímu životu, které vedou k zoufalému pokusu najít sám sebe skrz návrat k něčemu autentickému, co ho formovalo v dětství. Možná je Šimamoto prostě tajemná žena, která vstoupila hrdinovi do života; možná je jenom jeho iluze, symbol jeho touhy, ale taky strachu ze smrti a z vlastní změny.  

Ať už si z knihy odneseme cokoliv, odehrává se v tradičním murakamiovském stylu: hlavní ženská postava je osudová, ale taky fakt divná, zatímco muž je tu ten apatický a pasivní, co se veze na proudu života a jenom občas se mu vzepře. 
A typicky je v této knize něco, co vás fascinuje a nutí o ní ještě dlouho přemýšlet. A tak to má být. Takže Murakami!

Moje hodnocení:

6 komentářů:

  1. Murakami - další z velikánů, se kterým jsem ještě neměla tu čest. Budu to muset brzy napravit a díky Tvojí úžasné recenzi to bude možná právě tahle kniha, po které sáhnu. Nebo kterou bys doporučila začít? Děkuji a přeji krásný den...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Připadá mi, že Murakami má dost velký záběr ve své tvorbě. Já začala s 1Q84, ale to asi není ideální, je to opus a ještě s fantastickými prvky. Pokud máš ráda fantasy, paralelní reality a tak, jdi do toho. Ale jestli si chceš nejdřív oťuknout jeho styl, asi bych začala povídkami. Ve sbírce Muži, kteří nemají ženy je podle mě hezky vidět rozsah jeho témat, jak konstruuje příběhy i jaké má postavy. Doufám, že tě tenhle autor bude bavit, příjemnou zábavu :)

      Vymazat
  2. Murakamiho mám hrozně ráda, připadá mi ale, že konkrétně do téhle knihy se mi prostě nějako nepodařilo proniknout. Hrozně se mi líbí jeho spisovatelský styl, který jsem si i tady užila dosyta, příběh mě ale fakt minul a ani postavy jsem si úplně neoblíbila. I tak ale patří Murakami k mým oblíbeným autorům a cokoli vydá si ráda přečtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám pocit, že je to jedna z knih, u kterých hrozně záleží na tvojí aktuální náladě nebo na povaze, jak si ji užiješ... Tak možná proto ti nesedla.

      Vymazat
  3. Četla jsem ji před lety, ale vůbec mě nezaujala. Četla jsem ji po Kronice ptáčka na klíček, takže jsem měla velká očekávání, jež zůstala nenaplněna :) Nicméně chci jí dát druhou šanci, takže děkuji za připomenutí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne všechny příběhy všem sednou, že :)
      Kronika ptáčka na klíček... tu mám doma už víc jak rok a nedokážu se k ní propracovat.

      Vymazat