Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 4. listopadu 2016

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho trable s přátelstvím

Moje jízda za přečtení knih Haruki Murakamiho pokračuje, a to knihou Bezbarvý Cukuru Tazaku a jeho léta putování. Je to vcelku klasická murakamiovka, až na jednu malou neobvyklost - není tu žádná mužská postava, která by trochu zoufalé vlála za nějakou ženou-idolem. Je to zvláštní, ale i takové knihy Murakami dokáže napsat...




Cukuru Tazaki je šestatřicetiletý inženýr, který žije v Tokiu a má práci, po které vždy toužil - staví železniční nádraží. Jeho život je poklidný a nevýrazný. Nese si v sobě však jednu ránu: když mu bylo něco přes dvacet, vyloučili ho jeho čtyři kamarádi z party, která pro něj tehdy byla emocionálně vším. Cukuru se nikdy nedozvěděl, proč se s ním jeho přátelé najednou přestali bavit: od té doby má však problém s navazováním vztahů. Připadá si prázdný a bezbarvý - stejně jako jméno, které v sobě nemá žádný název barvy, zatímco jména všech jeho přátel barevná byla. Cukuru je prostě bezbarvý a nevýrazný. Nebo si to aspoň myslí. Ale je tu jedna žena, která se o Cukurua začne zajímat - a podnítí ho, aby šel zpět do své minulosti a pokusit se zjistit, co se tehdy stalo - a snad se s tím vyrovnat.

Bavilo mě to - tak jako většina věcí od Murakamiho. Opět jde o ten správný mix - krásný styl psaní, ozvláštnění hudebou, zajímavé postavy, troška "nevysvětlitelných motivů", hodně vztahů. Na rozdíl od knih, které jsem četla dosud, tady ale byly upozaděné romantické (sexuální) vztahy a celé se to točilo spíš okolo přátelství. I když - nějaké ty potlačené věci tu byly a i spouštěčem pro Cukurouvo hledání byla žena, takže klasické murakamiovské "cherche la femme".

Toto trochu neobvyklé téma mě hodně vzalo. Mluví se tu o tom, na čem je postavené naše vědomí vlastní hodnoty a jak moc ho ovlivňují ostatní lidé. Jak lehce se může zhroutit, když vám v jeden okamžik vaši blízcí řeknou, že už vás nechtějí. A jak těžké je tohle sebevědomí získat zpět.

Nebudu se tu o knize moc rozepisovat - pokud máte Murakamiho jako spisovatele rádi, pak vás nezklame (jako třeba mě jeho povídka Spánek). Je tu dobrá atmosféra, zajímavé postavy, napětí funguje. Sice knize něco chybí k dokonalosti - možná ještě větší originalita nebo snad moment, ze kterého bych se víc "posadila", ale stále je to dobré. A pro ty, kdo s Murakamim začínají, je to jedna z "méně divných" knih. Čtenářská spokojenost nezaručena, ale předpokládána.

Moje hodnocení:



Související články:


Murakami: O Sputniku a dalších osamělých existencích

Murakamiho povídky o mužích, kteří nemají ženy
Murakamiho hledání ztraceného smyslu Na jih od hranic, na západ od slunce
 
Nevýrazný Murakamiho Spánek
TOP 5 /#4/: Postavy, se kterými bych šla na rande

6 komentářů:

  1. Ooooo, tuto knihu nemám vůbec ráda!!! Při čtení jsem pořád čekala, kdy se to rozjede, kdy se stane něco nadpřirozeného a ono nic :( Murakamiho díla jsou víceméně známá pomalým plynutím děje, na to jsem byla připravená, ale že to bude až takové trápení!!!! Neskutečně mě štval pan Ufňukánek - ta jeho neschopnost vyrovnat se s minulostí, vzchopit se a něco s tím udělat! Tak neskutečně pasivního hrdinu jsem asi na své literární cestě ještě nepotkala!!
    Myslím si, že jsem byla tolik zklamaná i tím, že se můj literární vkus od dob, kdy jsem hltala jeho knihy, přece jen trochu změnil. Mám obavu se znovu začíst do Kafky nebo do Wind Up Bird Chronicle (nevím, jak se to jmenuje česky :D ), abych nebyla zklamaná, protože už to nebude takový vzrušující zážitek jako poprvé. A jeho styl se také trochu vyvíjí, nemůže přece pořád dokola psát Kafku nebo Hon na ovci.....
    No nemám to vůbec lehké :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, to je nečekaně ostrá reakce na tuto knihu! :D
      Vůbec mě nenapadlo přemýšlet o něm jako o Ufňukánkovi! Asi to bude tím, že jsem prošla dlouhou fází YA literatury, kde se tyhle typy vyskytují, takže Cukuru je slabý odvar :D Jeho pasivita mě taky tochu dráždila, ale na ni jsem u Murakamiho mužských postav tak nějak zvyklá...
      To je ten problém, když člověk přečte hodně knih - jen tak něco ho pak už neuspokojí... To znám :D

      Vymazat
  2. Dnes jsem byla v knihkupectví a narazila tam na novou povídku od HM ilustrovanou KM. Nebudu si ji kupovat, počkám si na knihovnu :)
    No fakt - byla jsem těžce zklamaná. Bylo to strašné. Jsem ráda, že jsem na YA literaturu stará, takže už o takových břídilech nečtu. Dočetla jsem to jen z důvodu dlouholetého kladného vztahu k autorovi. A od té doby kudy chodím, tudy tuto knihu nedoporučuji :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na ty povídky ve velkolepém balení už taky nehraju :D
      Škoda, pro mě to tak špatný zážitek nebyl :) Vlastně pro mě bylo příjemným překvapením, že se dokáže zabývat i jinými vztahy, tedy přátelstvím :)

      Vymazat
  3. Téma vypadá zajímavě, musím už s tím Murakamim něco udělat, mám pocit, že už jsem ti to sem psala, ale tak...jako první se asi chystám na Norské dřevo, mám ho doma, tak snad v nejbližších týdnech (no spíš měsících) :D
    Měj se krásně, Leni

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Norské dřevo jsem ještě nečetla! Mám tendenci nechávat si údajně nejlepší knihy oblíbených autorů "na později", dělám to tak i u Irvinga... Jsem zvědavá, jak se ti ten autor bude zamlouvat! :)

      Vymazat